Květen 2012

jsi pro mě

31. května 2012 v 20:00 | Věromil |  Já,moje maličkosti a o blogu
Jsi myšlenka, která v mysli mi pluje
Jsi moje srdce, které mi v těle bije
Jsi moje krev, která mi v těle proudí
Jsi můj svět, který se mi pořád točí
Jsi můj sen, který si v noci sním
Jsi to na co myslím i když spím
Jsi můj život, který denně žiji
Jsi voda, kterou denně piji
Jsi měsíc, který v noci svítí
Jsi na louce rozkvetlé kvítí
Jsi jako sníh co v zimě padá
Jsi jako zpěváček co rád si zpívá
Jsi slunce, co v létě svítí
Jsi jako hladina moře, která se třpytí
Jsi zlato, co krásně se třpytí
Jsi prostě všechno, co k životu patří
I když to studí nebo to hřeje
I když tě to rozpláče nebo rozesměje

Smutný ale krásný příběh :))

19. května 2012 v 9:03 | Věromil |  Já,moje maličkosti a o blogu
Toto si přečtětě.....ale až do konce.....
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…

Navěky

19. května 2012 v 8:58 | Věromil |  Já,moje maličkosti a o blogu
Stojím tu tak sama, slzy mi stékají po tváři... Dnes je to přesně rok, co jsi mě opustil... Přinesla jsem Ti na hrob kytičku svázanou ze samých sedmikrásek... Byla to první květina, kterou jsi mi daroval... Vzpomínám na chvíli, kdy jsme se poznali... Tvé oči mě uvěznily do svých pout, Tvoje vůně byla tak krásná, ještě dnes ji všude cítím... Seděla jsem v parku pod starou lípou a brečela jsem, přišel jsi azeptal ses: "Slečno, stalo se Vám něco?" Zvedla jsem hlavu a hleděla jsem do Tvých tmavých tůní, krásně ses usmál... Nemohla jsem odpovědět, můj hlas mě zklamal, jen jsem zakroutila hlavou... Pomohl jsi mi na nohy a půjčil jsi mi svůj kapesník... V tu chvíli jsem věděla, že to není naposledy, co se vidíme... Vyměnili jsme si telefonní čísla a naše schůzky se staly pravidelnými... Na druhé schůzce jsem od Tebe dostala kytičku sedmikrásek a první polibek... Každý den jsi na mě čekal před školou, prožívala jsem něco, co jsem nikdy nezažila... Byla jsem zamilovaná... Cítila jsem, že to bude navždy... Když jsme spolu byli 4 měsíce, poprvé jsme se spolu milovali, byl jsi tak něžný... Prožili jsme spolu nádherný rok... Na naše výročí nikdy nezapomenu... Ten den bylo naše milování nejkrásnější, ten den jsi mi řekl, že si mě vezmeš...Také jsi cítil, že je to navždy... Když jsme se loučili, nikdo z nás nevěděl, že je to naposledy... Řekl jsi: "Miluji Tě... Navěky..." Políbil jsi mě, nasedl na motorku a odjel jsi... Bylo mi divné, že ses mi celý den neozval... Až večer... Telefon... Volala Tvoje sestra Bára: "Ondra měl nehodu... Je mrtvý..." V tu chvíli se mi zastavilo srdce, zatmělo se mi před očima... Srazilo Tě auto... Nedalo Ti přednost v jízdě a plnou rychlostí do Tebe najelo... Probrečela jsem celé dny... Na Tvém pohřbu jsem zkolabovala, když jsem Ti pokládala na rakev kytičku sedmikrásek... Nevím, proč Ti to všechno vyprávím, když už mi nikdy stejně neodpovíš... Dnes bychom spolu byli 2 roky... Ale i přesto - milovala jsem Tě, miluji Tě a milovat Tě budu... Navěky...

Nikdy se neopustíme...

17. května 2012 v 19:39 | Věromil |  Já,moje maličkosti a o blogu
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám přijde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později to začalo být vážnější.Potom ale začal
couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kým hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla být.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapomněla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterému nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tím klukem začala chodit.Byl to
nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustí už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vždycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašným pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo úplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní veliký strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis vekterém naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpomněla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

Krásnej Příběh :)

2. května 2012 v 17:39 | Věromil |  Miley(Animace)
Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba...!"Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne... . Pokrčil jsem rameny a šel dal. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem. Běželi na něj!Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce... Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl:"Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: " Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost...Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí.Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem se proč jesem ho nikdy před tím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. / Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy...!/ Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se zda si nechce zítra zahrát fotbal. Pry "jo!"Celý víken jsme byli spolu venku a ja poznal Kylea vic a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali... V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou kníže zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsem přemýšlel o jaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem, že vzdycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problém. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle. Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na Hight School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho milovali, až jsem někdy žárlil...Dnes byl ten den! Viděl jsem jak je nervozní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácl ho po zádech a řekl? "Hej, chlape, budeš dobrej!" "Díky" - řekl. Začátek proslovu měl zasebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh..." Díval jsem se nevěřícně na svého přítele když začal vyprávět o dni kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím pak později neměla starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: Díky bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!"Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu... Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním gestem můžete změnit celý život jednoho člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh vás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli. Hledejte Boha v přátelích!
"Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla mají problém si vzpomenout, jak lítat."

"Neexistuje žádný začátek nebo konec! Jediné co máš, je teď!"

"Včera je historie ..., zítra je náhodou ..., dnes je dárkem..."